Mnoho cestovatelů netuší, že kromě samotné kompenzace ve výši 250 – 600 EUR za zpožděný let, se mohou domáhat i dalších, tzv. vedlejších, nároků.
V následujících řádcích si rozebereme obvyklou situaci letu z ČR, do některé ze vzdálených zámořských destinací. Standardně se v takovém případě letí z Prahy do domovského města letecké společností (Londýn, Paříž, Frankfurt, Brusel apod.) a následně dalším spojem do cílového místa. U většiny leteckých společností bývá zvykem, že pokud je z nějakého důvodu zrušen navazující let, je třeba čekat v přestupním uzlu celý den na další spoj, ačkoli jiné letecké společnosti jsou schopny cestujícího na cílové místo dopravit z téhož, nebo blízkého letiště. Tato praxe není cizí ani největším leteckým společnostem, je však považována za škodlivou a není v souladu s právem EU.
V souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, konkrétně čl. 8 odst. 1 musí být cestující, pokud je na tento článek odkazováno, přesměrován za srovnatelných dopravních podmínek a při nejbližší příležitosti na jeho cílové místo určení; nebo přesměrován za srovnatelných dopravních podmínek na jeho cílové místo určení v pozdější době podle přání cestujícího s výhradou dostupnosti míst. Toto samozřejmě platí v případě, že si cestující nezvolí variantu vrácení ceny letenky za situace, kdy opožděná cesta pro něj již nemá význam (například obchodní jednání s pevným časem).
Delší dobu způsoboval nesrovnalosti primárně výklad spojení „při nejbližší příležitosti“. Letecké společnosti upřednostňovaly přesměrování vlastním pozdějším letem, pro cestující však byla mnohokrát výhodnější varianta letu s jinou společností, avšak o mnoho dříve. Správný postup byl prvně uveden ve sdělení komice, pokyny pro výklad nařízení 2016/C 214/04 zveřejněnými v úředním věstníku Evropské unie C-214/5. Zde je uvedeno, že v případě více možných letů by měl cestující volit let původního, nebo s původním spolupracujícího dopravce.
České soudnictví však bohužel v dané problematice dlouho tápalo a nepřiklánělo se k variantě využití jiného dopravce. Rozhodnout tedy musel až ESD, který v několika rozsudcích určil, že přesměrování při nejbližší příležitosti jednoznačně znamená co nejdříve, bez ohledu na dopravce. Konkrétně toto uvedl v rozhodnutí C‑354/18 Rusu a C‑74/19 – TAP Portugal. Naprosto správně pak určil dopravce jako osobu, která musí tvrdit a prokázat, že přesměrovala cestujícího při nejbližší možné příležitosti.
A co když to aerolinka neudělá? Cestující má v takovém případě možnost se přesměrovat sám a cenu za letenky vymáhat po leteckém přepravci, který svou povinnost nesplnil, jak vyplývá ze shora uvedených soudních rozhodnutí ve spojení s dalšími. Ze zkušenosti můžeme uvést, že některé senáty Obvodního soudu pro Prahu 6 již přistoupily na danou argumentaci a v případě, kdy dopravce nabídl náhradní let například až za tři dny a cestující si našel let ještě na tentýž den, přiznaly náhradu za nové letenky v plné výši. V rozhodovaném případu si cestující zaplatil nové letenky v ceně 1000 EUR namísto původních v ceně 40 EUR. Soud následně přiznal rozdíl, když aerolinka neprokázala nabídku náhradního letu v přiměřené době.
